Poincarého domněnka

Inscenace Tygra v tísni, premiéra: 28.1. 2016. Režie a dramaturgie Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková, scéna Daša Krištofovičová, hudba Petr Filák, texty písní Bio Máša. Hrají Marie Švestková (Petra Lustigová), Jaroslav Achab Haidler, Jiří Kniha a Robert Mikluš.
Inscenace Nejhodnějších medvídků, premiéra 2.12. 2016 ve Studiu Paměť. Režie Daniel Vavřík. Scéna Akram Staněk, hudba David Doubek a Daniel Meier. Hrají Ilona Semrádová, Čeněk Koliáš, Jan Turner a Miroslav Bludný.
Text hry zde.
Recenze Jana Císaře v Divadelních novinách tu.
Recenze Jany Machalické v Lidových novinách tu.
Recenze Radmily Hrdinové na novinkach.cz tu.
Reklamy

Kocourkov sobě

Inscenace Divadla ALFA v Plzni, premiéra 7. května 2004. Režie a výprava Marek Zákostelecký, hudba Vratislav Šrámek, texty písní Klára Doubková, pohybová spolupráce Eva Burdová, dramaturgie Pavel Vašíček. Hráli: Milena Jelínková, Martina Hartmannová, Radka Mašková, Tonda Procházka ml., Vladimír Sosna, Robert Kroupar, Blanka Josephová-Luňáková, Petr Borovský, Martin Bartůšek, Lenka Lupínková, Bob Holý, Vladimír Čada a Marie Mrázková.

Text hry zde.


Marbuel a Kratinoha

Inscenace Naivního divadla v Liberci. Premiéra 22. listopadu 2001. Režie Michaela Homolová, výprava Barbora Jakůbková, hudba Filip Homola a Michal Kořán. Režie: Michaela Homolová. Hrála Jarmila Vlčková, Michaela Homolová, Filip Homola a Jana Vyšohlídová.

Představení obdrželo hlavní cenu (cenu Vojty Šálka) na festivalu Dítě v Dlouhé 2005.

Text hry zde.


Artikulátor

Inscenace Nejhodnějších medvídků, premiéra 15. prosince 1998 v Divadle Komedie. Režie Akram Staněk, scéna Milan Popelka, kostýmy Zuzana Krejzková. Na cello hrál Erich Meier, popř. na housle hrál Stefan Meier. V dalších rolích Ema Zámečníková, Ilona Semrádová, Hana Mlynářová, Irena Holemá, Markéta Rybová, Jana Zbortková, Jana Vyšohlídová, Iveta Silárszka, Daniel Vavřík, Vítězslav Březka a René Levínský.

Inscenace DS Klika Brandýs nad Labem (jako Soirée complémentaire společně s Kašpárkem, četníkem koločavským), premiéra 13. května 2008. Režie Jiří Kubec.

Text hry zde.

Kritika Vladimíra Mikulky v Lidových novinách.


Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou

Inscenace Divadla Na tahu a Nejhodnějších medvídků, premiéra 17. ledna 2001 v Paláci Akropolis v Praze. Režie a scéna Andrej Krob, sběr a střih zvuku Petr Bohuslav, kostýmy Šarko Mirko, světla a zvuk Ivan Hermel, autorka projektu Dr. Rachel Lewinski. Hráli: Ilona Semrádová, Jana Zbortková, Ivo Bureš, Daniel Vavřík, Vítězslav Březka, Jitka Říhová, Irena Holemá, Patrik David, Zdeněk Škrdlant, Jan Turner, Čenda Koliáš, Milan Švehelka, Marek Šimon, Jiří Hasák, Josef Frait, Jan Pohořelický, Jan Hanyš, David Doubek a René Levínský. Text hry zde.

Inscenace Divadla v Dlouhé, premiéra 12. dubna 2003 ve Švandově divadle v Praze. Režie Hana Burešová, dramaturgie Štěpán Otčenášek, scéna David Vávra, kostýmy Andrea Králová, hudba Robert Nebřenský. Hráli Vlastimil Zavřel, Miroslav Hanuš, Pavel Tesař, Klára Sedláčková-Oltová, Magdalena Zimová, Ivana Lokajová, Tomáš Turek, Čeněk Koliáš, Jiří Wohanka, Martin Matejka, Marie Turková, Helena Dvořáková, Martin Veliký a Miloš Čížek.

Inscenace Městského divadla Zlín, premiéra 28. dubna 2003 ve Studiu Z. Režie Petr Štindl, scéna a kostýmy Jaroslav Čermák. Hráli: Radoslav Šopík, Dušan Sitek, Radovan Král, Pavla Procházková, Petra Hřebíčková, Jan Leflík, Pavel Leicman, Rostislav Marek, Milan Hloušek, Romana Julinová a další.

Inscenace Městského divadla Karlovy Vary, 22. listopadu 2003. Režie: Andrej Krob, výprava Jan Dušek, dramaturgie Karel František Tománek, hudba Vyhoukaná sova. Hráli: František Olšovský, Karel Beseda, Zdeněk Kupka, Lucie Domesová, Lenka Hušková, Pavel Liška, Daniel Červinka, Vojtěch Efler, Radek Bár, Zbigniew Kalina, Helena Karochová, Jiří Hnilička, Tomáš Zámečník a Hana Franková.

Rozhlasová inscenace brněnského studia Českého rozhlasu, 2003. Dramaturgie Marek Horoščák, režie Silvester Lavrík, mistr zvuku Josef Daněk. Hráli: Martin Havelka, Miloslav Mejzlík, Michal Bumbálek, Tereza Chytilová, Eva Vrbková, Vladimír Hauser, Marek Daniel, Radim Fiala a Pavel Zatloukal. Rozhlasová úprava zde.

Film Pavla Göbla, ČR, 2005, 90 min. Režie Pavel Göbl a Roman Švejda. Scénář Pavel Göbl, René Levínský a Roman Švejda, kamera Jan Horáček, hudba Vlastimil Paciorek, produkce Jiří Konečný. Hrají: Jaroslav Dušek, Igor Chmela, Jiří Vymětal, Petra Beoková, Roman Slovák, Milada Jašová, Jan Turner, Patrik David a další.

Inscenace Sdružení náruživých ochotníků Opatovic nad Labem, premiéra 24. listopadu 2006 ve Společenském domu v Opatovicích n.L. Režie a scéna Aleč Dvořák, nápověda Luboslava Půlpánová, zvuk Jiří Pečenka, světla Václav Falta st., scéna Aleš Dvořák, stavba scény Jaroslav Dvořák, Břetislav Machka, Libor Mošner. Hráli Jiří Macháček, Ivo Kunst, Josef Havel, Marta Půlpánová, Petra Dvořáková, Alena Vrbová, Břetislav Machka, Jaroslav Dvořák, Jaroslav Jetmar, Michal Dvořák, Roman Haláček, Libor Mošner, Vladimír Vokoun a Věra Pečenková.

Inscenace Divadla Šumperk, premiéra: 14. září 2013. Kostýmy, výběr hudby a režie: Martin Františák, dramaturgie Petr Klarin Klár a Ondřej Elbel, scéna: Jaroslav Čermák. Hráli: Jan Kroneisl, Petr Komínek, Matěj Kašík, Vendula Nováková, Dana Růžičková, Milan Cimerák, Miroslav Jílek ml., Vít Pištěcký, Petr Klarin Klár, Lucie Šmejkalová, Olga Kaštická a Jiří Urban.
Anglický překlad tu.
Německý překlad tu.
Polský překlad Krystyna Krauze.
Dramaturgický pendant Jana Císaře.
Recenze Jana Machalické.
Recenze Vladimíra Hulce.
Recenze filmu od Jana Čulíka.
Recenze filmu v časopisu Variety.

Kašpárek, četník koločavský

Inscenace Nejhodnějších medvídků, premiéra 10. března 1997 v Apart klubu v Opletalově ulici v Praze. Režie Zvíkovec Berounský, hudba Plave Prso a Buk Tutul. Hráli: Hana Mlynářová, Markéta Rybová, Matěj Kužel, Jan Turner, David Doubek, Dan Vavřík, Marek Zákostelecký, Ivo Bureš, Adam Koubek, Akram Staněk a René Levínský. Text hry zde.

Francouzský překlad tu.

Německý překlad tu.

Litevský překlad tu.

Ruský překlad tu.

Studie Karla Krále v SaDu: str1, str2, str3, str4.

Dramaturgický pendant Vladimíra Zajíce.


Vyjádření Helmuta Kuhla

Teddies, pobouřeni úrovní debaty o vulgarismech (debaty, do níž se neštítí zasahovat i takoví „znalci“ vulgarit jako pan Popelka, známý to budhista z Brna, který posledních dvacet let nenavštívil jediný pochybný podnik a jehož veškerá životní energie je napřena k pěstování čajových kultur v posvátných tibetských hrnečcích) musí, chtě nechtě, vnést doposud zcela chybějící odborný vhled. Zde tedy vyjádření odborníka nejpovolanějšího, autora dramatu HARILA (frekvenční analýzu vulgarit v díle Harila naleznete například v diplomové práci Jana Pohořelického), pana Helmuta Kuhla:

„Výraz PUSSY je jistě přirozenou součástí lektické složky anglického jazyka, sám jsem jím byl za patnáct let svého života v anglicky mluvícím prostředí počastován nesčetněkrát a mnohokrát jsem ho i použil vůči svým partnerům. Čím jistě zklamu české mravokárce, pak tím, že za celou tu dobu jsem se s výrazem PUSSY nesetkal ve smyslu KOČIČKA, což ovšem může souviset s faktem, že o kočičkách jsem v posledních čtyřiceti letech s nikým nehovořil v žádném z existujících či neexistujících jazyků. Stejně tak jsem se s výrazem PUSSY nikdy nesetkal ve smyslu KUNDA, přičemž předchozí námitka týkající se neexistence mé komunikace o kočičkách není relevantní, bavíme-li se o četnosti mých debat, zabývajících se ženskou morfologií v jazyce anglickém.

Výraz PUSSY je výlučně používán v situacích, v nichž se mluvčí obrací na posluchače s otázkou, zda-li tento opravdu chce zradit sám sebe a vyhnout se mužné akci ať již útěkem či jiným úhybným manévrem. „Are you pussy?“ zeptal se mne minulý týden můj kolega Sebastian, když jsem v naší albánské hospodě u Ucka odmítl zakončit večer sestávající z devíti Plzeňských Prazdrojů závěrečným ouzem na baru. „You pussy!“, pousmál se o víkendu sedmnáctiletý syn mého souseda Béla, když jsem odmítl skočit salto z třímetrového můstku místního vodního centra Galaxie  a místo toho odešel na recepci pro oříškové Cornetto se šlehačkou.

Jak tedy přeložit slovo PUSSY do jazyka českého? Má babička by pravděpodobně volila mezi slovy „slaboch“ či „měkouš.“ Pussy riot jako „Vzpoura měkoušů“ – to opravdu nezní zle. Budiž to první variantou. Ale řekněme si otevřeně, pokud sledujeme aktuální videozáznam Raimo Summanena, trenéra Avntgardu Omsk, snažícího se vyzvat trenéra Dynama Moskva Harijse Vitolinše k bitce, kterou Vitolinš odmítá, což Summanen komentuje zklamaným „you are fucking pussy“, v takové chvíli se zdá babiččin překlad „ty vymrdanej slabochu“ přeci jen poněkud akademický. V takové situaci bych dal přednost standardnímu „ty sráči“ či „ty hovnaři“. Ale jistě ne „ty kundo“. Copak se někdo z vás opravdu vysmíval slabosti protivníka slovy „ty kundo“? To je zřejmě nepřípadné – slovo „kunda“ je slovo silné a magické, zcela nevhodné pro zbabělce!

Pokud by se tedy jednalo o skupinu mužskou, pak bych s překladem „pussy riot“ neváhal – skupinu bych prostě pojmenoval „Vzpoura přizdisráčů“. Myslím, že o to tu též jde, o vzpouru „těch posledních“ neboť to je přesně to, z čeho má tyran strach. Neb jak píše významný český básník Petr Odillo Stradický ze Strdic ve své skladbě „Revoluce“:

Ani budoucnost již není to
Co byla
Naše bezbrannost
Je víc než síla

Na druhou stranu maskulinita překladu „Vzpoury přizdisráčů“ je nepřípadná, zejména mluvíme-li o dívčí skupině. Zcela opomíjí onu zásadní a podstatnou měkkost termínu „pussy“. Zde bych se tedy přimlouval spíše za poetické „Vzpoura poseroutek“, případně až čokoládově něžné  „Vzpoura sralinek.“

Tolik k faktické stránce problému. Co se týče literárních kvalit, pak jistě není nutné zavrhovat básnivé návrhy mých předchůdců. Takový nástup na scénu uvedený slovy: „Kundí řev uvádí – Vzpouru sralinek!“ by jistě měl své dynamické kvality.

Závěrem své studie bych čtenáře, kteří nejsou spokojeni s mým překladem slova „riot“ jako vzpoury odkázal na odborníky zabývající se odpovídající nevulgární částí jazyka. Tento zbytkový problém opravdu nepatří do centra mého vědeckého zájmu.“